intro bg | Metodika spolupráce

Matodika spolupráce

firem a škol

Přejít na rozcestník

Metodika spolupráce

Hlavními aktéry v rámci odborné přípravy žáků v prostředí firem jsou: 

  • Firmy/zaměstnavatelé:  

Firmou je míněn podnikatelský subjekt (založený fyzickou či právnickou osobou) za účelem podnikání. I když primárním cílem podnikání firem není (až na výjimky) vzdělávání, je pro účely spolupráce se školami důležité, aby firma měla zapsán takový předmět podnikání, který je v souladu nebo v příbuznosti s oborem vzdělávání na škole, s níž spolupracuje na odborné přípravě žáků. Kromě podnikatelských subjektů mohou spolupráci se školami navazovat také jiné veřejnoprávní organizace či příspěvkové organizace (nemocnice, vysoké školy, muzea, galerie, výzkumné ústavy, ústavy sociálních služeb, finanční úřady ad.) 

  • Školy:  

Právnické osoby zřízené podle školského zákona k primárnímu účelu vzdělávání. Pro účely spolupráce s firmami jsou nejdůležitější střední školy (mají většinou v názvu „střední škola“, případně též „učiliště“ či „centrum odborné přípravy“), nabízející vzdělávání žáků v oborech zakončených maturitou (kód oboru obsahuje písmeno „M“ nebo „L“) nebo závěrečnou – učňovskou – zkouškou (kód oboru obsahuje „H“). Statutární osobou školy je její ředitel, který může jejím jménem jednat či uzavírat smlouvy. 

  • Zřizovatelé škol:  

Zřizovatelem je buď veřejnoprávní („státní“) nebo soukromý („podnikatelský“) subjekt. Veřejnoprávním zřizovatelem středních škol je samosprávný kraj a jejich správu provádí příslušný krajský úřad („krajský odbor školství“). U soukromých škol je zřizovatelem konkrétní fyzická či právnická osoba (může jí být i „firma“). Oba typy středních škol jsou financovány převážně ze státního rozpočtu, soukromé školy mohou (ale nemusí) vybírat navíc od žáků školné. Zřizovatel rozhoduje o kapacitě školy, jejím financování, nákladech na provoz a údržbu a jmenuje/odvolává ředitele školy. 

  • Zaměstnavatelské organizace:  

Jsou sdružení firem na dobrovolné či zákonné bázi. Jejich účelem je prosazování oprávněných zájmů firem a jejích zaměstnanců. Toto zastupování provádějí na regionální (krajské Tripartity) či národní úrovni (celostátní Tripartita). Dále jednají s jednotlivými ministerstvy, politickými stranami a samosprávnými kraji zejména ohledně připravované legislativy a hospodářské politiky. Zaměstnavatelské organizace mají buď federační (sdružení firem – svaz, sdružení, společenstvo) nebo konfederační (sdružení svazů) princip. Nejdůležitějšími konfederačními organizacemi zaměstnavatelů jsou Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářská komora, Agrární komora, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a Asociace malých a středních podniků a živnostníků. 

  • Ministerstva:  

Jsou ústředními orgány státní správy s odpovědností za jednotlivé společenské a hospodářské oblasti v ČR. Primárně spravují a navrhují příslušnou legislativu a zajišťují finanční a metodické řízení organizací v oblasti své působnosti. Pro účely spolupráce škol a firem jsou nejdůležitější Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Z hlediska odborné gesce jsou ještě důležitá ministerstva zdravotnictví, zemědělství, dopravy, průmyslu a obchodu. 

  • Teritoriální pakty zaměstnanosti:  

Jsou dobrovolné regionální platformy hlavních aktérů v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání (kraj, regionální zástupci zaměstnavatelských organizací, Úřadu práce, vzdělavatelů či odborových sdružení). Hlavním cílem paktů zaměstnanosti je realizace aktivit a aplikace efektivních komplexních opatření v oblasti regionálního trhu práce a zaměstnanosti, vedoucích k rozvoji jeho konkurenceschopnosti. Jedná se např. o sběr informací, analýzy a prognózy související se situací na trhu práce, otázky rozvoje lidských zdrojů, dalšího vzdělávání, rekvalifikací a celoživotního vzdělávání, rozvoj spolupráce škol a firem, kariérové poradenství ad. Formálně je jejich výkonným orgánem Rada paktu a Výkonný výbor paktu. Výhodou paktů zaměstnanosti je možnost propojování a sdílení důležitých poznatků a postupů v daných tématech. 

  • Žáci, jejich rodiče či zájmové organizace 

Dalšími aktéry spolupráce jsou nepochybně také žáci, jejich rodiče či zájmové organizace zaměřené na vzdělávání.  

  • Odborové organizace 

Je vhodné zmínit také odborové organizace a jejich snahu o zkvalitňování vzdělávání (zvláště v oblasti dalšího vzdělávání zaměstnanců). 

Funkční partnerství firmy a školy 

Základním stavebním prvkem, podmínkou zahájení a dalšího rozvoje odborné přípravy ve firmě je místní partnerství konkrétního zaměstnavatele s konkrétní střední odbornou školou. Partnerství by mělo jít nad rámec běžně využívané smlouvy o realizaci praktického vyučování v prostředí firmy a mělo by být smluvně ošetřeno. 

Dlouhodobost spolupráce 

Spolupráce se středními školami musí být z principu dlouhodobá. Období od nástupu žáka do prvního ročníku po absolvování oboru trvá několik let a není proto žádoucí měnit pravidla příliš často. Závazky firmy v rámci partnerství je proto třeba pečlivě zvážit a plánovat. Princip dlouhodobé spolupráce by se měl adekvátně projevit formou rámcové smlouvy o spolupráci mezi firmou a školou na období delší, než je doba přípravy žáka (například na období 7 let, popř. v členění 4 roky při podpisu smlouvy a následné prodlužování o další 3 roky).  

Orientace na žáka 

V centru spolupráce zaměstnavatele se školou jsou vždy žáci. Zatímco zájmem firem je získat absolventy optimálně připravené na konkrétní podmínky jednotlivých pracovišť, povinností školy je zajistit odborné vzdělání žáka a další požadavky stanovené školským zákonem, rámcovým/školním vzdělávacím programem (RVP/ŠVP), jednotným zadáním závěrečných zkoušek (JZZZ) a dalšími předpisy. Zájmem žáka je získat kvalifikaci uplatnitelnou i v dalších etapách svého profesního rozvoje a na jiných pracovištích. Tyto různé potřeby je nutné sladit s ohledem na prospěch pro žáka. V zájmu kvalitní přípravy žáka je i dodržování výše popsaného funkčního partnerství a principu dlouhodobosti spolupráce. 

Odborná příprava v maximálním rozsahu u zaměstnavatele 

Dalším z klíčových principů je snaha o maximální možný přenos praktického vyučování do prostředí firmy. Podíl odborného výcviku realizovaného ve firmě se odvíjí především od možností firmy zajistit výuku podle svých potřeb a podle parametrů školního vzdělávacího programu. Konečná podoba odborné přípravy v podniku je vždy výsledkem dohody se školou. 

Společné plánování odborné přípravy 

Požadavky firmy a školy se promítají do společné přípravy a definování obsahu a struktury odborné výuky. Spolupráce může probíhat na více úrovních, od zapojení do definování koncepce rozvoje školy, přes tvorbu a revize školních vzdělávacích programů (je-li úprava nutná), účasti na závěrečných zkouškách až po konkrétní specifikaci praktického vyučování v členění na prostředí firmy a školy. Firma v tomto případě přebírá spoluodpovědnost za úroveň vzdělávání žáka a jeho výsledky. 

Žák jako budoucí zaměstnanec 

Žák by měl být od počátku vnímán jako budoucí kvalifikovaný zaměstnanec. Účelem praktického vyučování v prostředí podniku je umožnit žákovi osvojení odborných kompetencí, které potřebuje pro kvalifikovaný výkon svého budoucího povolání. Žák v podniku nenahrazuje levnou, nekvalifikovanou pracovní sílu, ani není v podniku „trpěn“ jako gesto dobré vůle vůči školám, které „někde potřebují umístit žáky na praxi“. Za vzdělávání žáka ve firmě nesou odpovědnost vyčlenění zaměstnanci – Instruktoři. 

Odborná příprava nejlépe u stejného zaměstnavatele 

Některé školy místo jedné firmy upřednostňují model rotace žáků v různých firmách za účelem získání zkušeností z více prostředí a více oblastí daného povolání. Takový přístup může mít své opodstatnění, avšak není zcela kompatibilní s některými výše uvedenými principy odborné přípravy ve firemním prostředí. Na druhou stranu, pokud je firma schopna kvalitně naučit všechny dovednosti, které žák v rámci oboru potřebuje, není důvod jej nechat rotovat po více podnicích. Součástí strategické dohody o spolupráci firmy a školy by proto mělo být vymezení, zda a případně v jakém rozsahu bude odborná příprava žáka realizována v dané firmě po celou dobu jeho vzdělávání. Je nicméně možno připustit i rozdělení odborného vzdělávání na principu škola – firma či škola – více firem, jelikož finální odpovědnost za naplnění školního vzdělávacího programu a souladu se závěrečnými zkouškami zůstává ze zákona stále na škole. 

Praktická výuka na reálných pracovištích 

Základním „duálním prvkem“ je zásada, že odborná příprava žáka probíhá v maximální možné míře v reálném prostředí firmy, na reálných zařízeních/pracovištích a při reálných úkolech. Míra a rozsah zapojení firmy jsou dány smluvně a konkretizovány v tematickém plánu odborné přípravy (Příloha 1). Ne vždy je možné, aby odborná příprava žáka probíhala plně v režimu firmy, vhodné rozdělení podílu praktického vyučování mezi firmu a školu odpovídá např. ročníku (začátek studia převážně ve škole, závěr převážně ve firmě) nebo zaměření firmy (obecné technologie ve škole, specifické technologie ve firmě). Možnosti a bariéry takového uspořádání byly ověřovány v projektu POSPOLU (2013-2015) a dále v pilotáži duálních prvků v Moravskoslezském kraji (od roku 2017) – uzavřené Memorandum o spolupráci je obsaženo v Příloze 2. 

Smlouvy firmažákškola 

Od roku 2015 je umožněno, aby žák (resp. u neplnoletého žáka jeho zákonný zástupce) mohl uzavřít smlouvu o poskytnutí odborného vzdělávání na pracovišti zaměstnavatele. Součástí smlouvy může být ustanovení o poskytnutí motivačního příspěvku či dalších benefitů žákovi i podmínky, za jakých bude vzdělávání u zaměstnavatele probíhat. Metodický pokyn MŠMT k uzavírání takového typu smluv je dostupný zde. Současně by měla být mezi danou firmou a školou, kterou navštěvuje žák, uzavřena smlouva o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování podle §12 vyhlášky o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři (13/2005 Sb.). 

Pozice Instruktora  

Instruktor je osoba, která na pracovišti zaměstnavatele vykonává činnosti spojené s praktickým vyučováním žáků ve firmě a s tím souvisejícími úkoly. Většinou se jedná o interního zaměstnance, jehož náklady si firma může hradit např. z daňových odpočtů. Je možno touto funkcí pověřit i externistu – např. učitele odborného výcviku spolupracující školy. Mít zřízenu pozici Instruktora zatím žádný zákon nepředepisuje. Pozice Instruktora praktické výuky u zaměstnavatele je od roku 2017 standardizovaná v Národní soustavě kvalifikací a lze si ji nechat certifikovat – podrobnosti zde.

Pozice Odborníka z praxe 

Odborník z praxe je zaměstnanec firmy, který na základě smlouvy realizuje určitou část teoretického či praktického vyučování ve škole. Podle novely školského zákona o pedagogických pracovnících (562/2004 Sb.) z roku 2012 může ředitel školy pověřit odborníka z praxe výukou v max. rozsahu 50 % úvazku. Většinou se ale jedná o podstatně menší rozsah výuky. Dále může firma nabídnout učitelům odborných předmětů a praxe také stáž k rozšíření znalostí a dovedností v oboru jejich výuky. 

Daňové odpočty na investice do vzdělávání: 

Zaměstnavatel, který investuje do odborného vzdělávání žáka, má možnost odečítat si adekvátní část nákladů od základu daně z příjmu právnických osob. Tato možnost je dána novelou zákona o daních z příjmů (586/1992 Sb.) s účinností od 1. 1. 2014. Podmínkou je uzavření smlouvy o realizaci praktického vyučování mezi firmou a školou. Možnost není omezena jen na žáky středních škol, ale může být využita i pro studenty vyšších odborných škol nebo vysokých škol. 

Přehled opatření v novele zákona o daních z příjmů: 

Zrychlené odpisy majetku, využívaného pro vzdělávání Nový § 34g  Zavádí se odečitatelný odpočet 110 % nebo 50 % vstupní ceny majetku nově pořízeného majetku zcela nebo částečně využívaného pro účely odborného vzdělávání. Výše odpočtu se přitom bude odvíjet od míry jeho využití pro vzdělávací účel. Toto zvýhodnění umožní, aby se žáci a studenti připravovali pro praxi na stejných typech strojů a zařízení, jaké podniky aktuálně používají. 
Odpočet na žáka či studenta Nový § 34h Zavádí se odečitatelná položka ve výši 200 Kč na žáka či studenta a hodinu odborného výcviku nebo praxe na pracovišti poplatníka. Zaměstnavateli se tím snižují náklady v souvislosti s vyčleněním zaměstnance, prostor a strojů pro odborný výcvik, které se mohou stát překážkou jeho zapojení do systému vzdělávání. 
Zvýšené limity pro firemní stipendia Upravený § 24, odst. 2 písm. zu)  Zvyšují se limity pro daňovou uznatelnost motivačního příspěvku (stipendia) z 2 000 Kč na 5 000 Kč měsíčně u středoškoláků a z 5 000 Kč na 10 000 Kč u vysokoškoláků

1 krok – Výběr prvotních profesí 

Výběr profesí, kterých se bude spolupráce firmy se školou týkat, je prvním krokem nastavení dlouhodobě udržitelné spolupráce. Tento krok je nutno posoudit nejen z hlediska současných potřeb firmy, ale je třeba také zahrnout uvažované změny v potřebách kvalifikovaných zaměstnanců. Dále je třeba dobře posoudit možnosti potenciální spolupracující školy z hlediska struktury a úrovně nabízených oborů vzdělání. 

Nabízené druhy vzdělání střední školou 

Střední odborné školy nabízejí dva základní druhy vzdělávaní – s výučním listem (dvou- až tříleté učební obory) a s maturitou (čtyřleté maturitní obory). Učební obory se od maturitních oborů zásadně liší v rozsahu praktického vyučování. V případě učebních oborů (kategorie H) činí podíl praktického vyučování až 50 % rozsahu oboru (a lze ho vykonávat v prostředí podniku v rozsahu dohodnutém se školou). V případě maturitních oborů kategorie M se v podnicích zpravidla vykonávají jen praxe v rozsahu čtyř týdnů za celé 4 roky trvání studia. Tyto mantinely škola nemůže překročit, protože je vázána parametry státních standardů (tzv. rámcových vzdělávacích programů), jimž musí odpovídat vzdělávací dokumenty školy (školní vzdělávací programy). Z tohoto důvodu je v případě maturitních oborů nutné se školou spolupracovat převážně jinými formami než rozsahem velmi omezenou praxí v podniku, např. formou navazující a řízené prázdninové praxe. Určitým přechodem mezi maturitními a učebními obory pak jsou čtyřleté maturitní obory kategorie L0. Původně vznikly z tříletých učebních oborů a jejich významnou součástí je tedy i odborný výcvik. 

Přehledy oborů 

Přehled o jednotlivých oborech a kategoriích oborů lze získat snadno na webovém portálu www.infoabsolvent.cz. Užitečné informace o firmách, potřebách trhu práce, budoucích profesích i o školách lze získat také od pracovníků regionální platformy v rámci teritoriálních Paktů zaměstnanosti či platforem vzniklých projektu KOMPAS, které jsou ve všech krajích. 

2 krok – Tvorba kompetenčního profilu profese 

V dalším kroku je potřeba stanovit, co od kvalifikovaného pracovníka ve vybrané profesi firma očekává, jaké jsou jeho hlavní činnosti a jaké znalosti a dovednosti k nim potřebuje. Lze doporučit zpracování kompetenčního profilu dané profese: odborné oblasti, které musí pracovník znát, a především konkrétní dovednosti, kterými v rámci těchto oblastí musí disponovat. Tento přehled bude potřeba při diskusích se školami o nejvhodnějším oboru vzdělávání a o dalších krocích, které bude nutno učinit.  

Ke zpracování kompetenčního profilu profese lze využít vnitropodnikových popisů pracovních míst (pokud má firma zpracovány), případně veřejných katalogů Národní soustavy povolání (www.nsp.cz) a Národní soustavy kvalifikací (www.narodnikvalifikace.cz). Je možné se inspirovat i dostupnými školními vzdělávacími programy, publikovanými na webových stránkách škol. 

Lze použít i zahraničních vzorových profesních profilů pro účely vzdělávání (volně dostupných kvalifikačních standardů nebo interních podnikových vzdělávacích standardů – v případě nadnárodní firmy). 

3 krok – Zahájení jednání s firmami o možné spolupráci 

Následně je možno zahájit jednání se středními školami v daném regionu, které nabízejí požadované obory nebo jsou alespoň odborně zaměřeny požadovaným směrem. Na základě předešlého kroku by firma již měla vědět, v jakých oborech (pro které profese) hledá žáky a co by měl absolvent takového oboru umět. Je nutno být připraveni na dlouhodobou komunikaci se zástupci školy. Je potřeba si také promyslet další případné formy spolupráce se školou, které je podnik ochoten nabídnout. Hledání škol podle oborů umožňuje například portál Infoabsolvent

Pokud firma nenalezne vhodně orientovanou školu, je potřeba vzít v úvahu, že názvy oborů provozovaných školou se ne vždy shodují s názvy příslušných státních standardů – tedy rámcových vzdělávacích programů (škola může například nabízet obor Zámečník, který je ale zpracovaný v souladu s požadavky RVP Strojní mechanik). Má-li firma pocit, že škola je oborově orientovaná „jejím směrem“, je dobré s vedením školy dále o požadavcích komunikovat. Může se ukázat, že stávající obor je možné upravit nebo společně připravit zcela nový obor, který škola doposud nenabízela.  

Pro pomoc ve výběru školy lze také využít partnerství v rámci Teritoriálního paktu zaměstnanosti, jehož signatářem je vždy také kraj, který za změny v oborové soustavě odpovídá (žádost o zřízení nového oboru ve škole), v Moravskoslezském kraji funguje MS Pakt zaměstnanosti.  

Pokud firma nalezne školu s vhodnými obory a má zpracovanou rámcovou představu, co od kvalifikovaného pracovníka očekává, je nyní potřeba požadavky firmy a školy vzájemně skloubit, společně stanovit a upřesnit požadované kompetence v potřebné struktuře a rozsahu. Časová náročnost této etapy závisí zejména na existenci či neexistenci příslušného školního vzdělávacího programu.  

Školní vzdělávací program (ŠVP) 

Pokud ŠVP není k dispozici, je potřeba jej nejprve zpracovat. Rychlejší variantou jsou případné nezbytné úpravy stávajícího ŠVP. Zcela konkrétně se struktura a obsah praktického vyučování popisuje v tematickém plánu odborného výcviku.  

Úplně nový školní vzdělávací program se připravuje zhruba 1 rok a platí po celou dobu studia žáka (učeň – 3 roky). Podle nových nebo podle zcela přepracovaných ŠVP se začíná učit vždy od 1. ročníku. Drobné úpravy stávajícího ŠVP lze provádět již v průběhu studia formou jeho dodatku. Nové a upravené ŠVP jsou vždy schvalovány ředitelem střední školy.  

Inspirací pro formulování potřebných kompetencí (výsledků učení), kterých by měl žák při odborné přípravě ve firmě dosáhnout, mohou být tzv. jednotky výsledků učení (ECVET) – ucelené soubory znalostí, dovedností a kompetencí pro danou část kvalifikace/oboru. S touto částí mohou účinně pomoci odborní pracovníci školy. Ukázky jednotek výsledků učení z nejrůznějších oborů lze najít zde.

Tematický plán odborného výcviku (TPOV) 

Tematický plán odborného výcviku (TPOV) by měl být klíčovým společným dokumentem firmy a školy, který definuje strukturu, obsah, rozsah a harmonogramu odborného výcviku, v členění na praktické vyučování v prostředí podniku a praktické vyučování ve škole (pokud nebylo dohodnuto přesunutí praktického vyučování do podniku v plném rozsahu). Podnik je přitom limitován zejména vlastními kapacitami na jedné straně a požadavky školy na straně druhé (ty vyplývají z požadavků ŠVP, resp. státního standardu RVP). Společnou snahou by mělo být členění praktické výuky mezi školu a podnik tak, aby škola poskytovala teoretické poznatky a znalosti vztahující se danému oboru, zatímco ve firmě dochází k praktickému osvojování potřebných dovedností.  

V doporučené struktuře TPOV (vzor je obsažen v Příloze 1) je učivo rozděleno do části realizované ve škole a části realizované ve firmě. Učivo je v plánu členěno podle ročníků do tematických okruhů a v jejich rámci podrobněji členěno k naplnění potřebných dovedností (kompetencí). Plán určuje ročník oboru, v němž výuka tématu (dílčích učebních podtémat) probíhá a obsahuje vyučovací cíl pro každé z témat, časovou dotaci témat a podtémat v hodinách nebo ve směnách. Je definován i harmonogram výuky, a to určením měsíců/týdnů, v nichž výuka probíhá (kalendářního nebo školního roku). Firma by měla u každého z témat a (pokud je to účelné) u dílčích podtémat určit také lokaci, kde odborná příprava bude probíhat, odpovědnost (konkrétní osobu nebo její pozici), příslušné vybavení a pomůcky. 

4 krok – Smluvní ukotvení 

Partnerství v rámci modelu odborné přípravy ve firemním prostředí by mělo být vždy zajištěno smluvní formou. Pokud chce firma zajišťovat jakoukoli odbornou přípravu žáků na svých pracovištích, je obecná smlouva přímo povinná ze zákona. Chce-li převzít odpovědnost za část praktické výuky, případně i další dohodnuté formy kooperace se školou, lze doporučit uzavření další, specifické smlouvy firmy se školou. Stejně tak je v případě vytvoření dlouhodobého vztahu žáků a firmy vhodné jej podpořit smlouvami se žáky o poskytování motivačního příspěvku.  

Obecná smlouva mezi firmou a školou o konání praktického vyučování 

Každá firma, která chce nabízet odborný výcvik ve svém prostředí, musí mít pro tyto účely s danou školou podepsanou příslušnou smlouvu. Tuto povinnost ukládá školský zákon. Výchozí podmínkou možnosti uzavřít smlouvu se školou je oprávnění firmy k činnostem, souvisejícím s daným oborem vzdělání. Náležitosti smlouvy jsou stanoveny Vyhláškou o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři (13/2005 Sb.), a to v § 12. Smlouva definuje zejména obory vzdělání a druh činností, které budou žáci ve firmě vykonávat, místo výkonu, časový rozvrh, délku praktického vyučování a den jeho zahájení, počet zapojených žáků, poskytování nástrojů a nářadí, způsob dopravy žáků do místa výkonu, způsob odměňování žáků za produktivní činnost, opatření k zajištění BOZP, podmínky spolupráce pověřeného zaměstnance školy a pověřeného zaměstnance podniku při organizaci a řízení praktického vyučování na pracovišti podniku, požadavky pro výkon podnikových Instruktorů a ujednání o náhradě nákladů dalším stranám. V případě již dříve podepsané smlouvy je vhodné ověřit potřebu její případné aktualizace. MŠMT připravilo vzorovou smlouvu a Metodické doporučení školám k zabezpečení jednotného postupu při uzavírání smlouvy o obsahu, rozsahu a podmínkách konání praktického vyučování, které má za cíl sjednotit postupy realizace praktického vyučování na pracovištích zaměstnavatelů. Doporučení lze nalézt zde.

Specifická smlouva o spolupráci podniku a školy 

Princip domluvené dlouhodobé spolupráce by se měl adekvátně projevit ve smlouvě o spolupráci mezi firmou a školou, například podpisem rámcové smlouvy na delší strategické období (např na období 7 let nebo v členění na 4 roky při podpisu smlouvy a následné prodlužování o další 3 roky). Tato smlouva může obsahovat mnoho dalších prvků spolupráce podniku se školou, nejen odbornou přípravu žáků, zajišťovanou firmou.  

Dohoda podniku se žákem (jeho zákonným zástupcem) o poskytování motivačního příspěvku 

Motivační příspěvek může mít formu prospěchového stipendia, příspěvku na školní stravování, na cestovné, na ubytování ve školských ubytovacích zařízeních nebo příspěvku na pořízení osobních ochranných pracovních prostředků a dalších pracovních pomůcek. Vzory dohod o poskytování motivačního příspěvku zpracovalo Ministerstvo školství ve variantách pro zletilé a pro nezletilé žáky, spolu s průvodním doporučením. Lze je nalézt zde. Je třeba připomenout, že náklady na motivační příspěvky poskytované žákům středních škol si může podnik odečíst od základu daně (zákon o daních z příjmů) až do výše 5 000 Kč měsíčně.  

Personální podmínky a kapacity 

Při plánování praktického vyučování ve firmě je třeba vzít v úvahu podmínky, které mají v konečném důsledku vliv na počet žáků zapojených do odborného výcviku ve firmě. Podnik mohou omezovat nedostatečné vlastní kapacity, naopak na straně školy může být limitujícím faktorem počet žáků ve třídě, závazky školy vůči jiným zaměstnavatelům nebo nedostatečný zájem žáků vykonávat odborný výcvik právě v konkrétní firmě.  

Procvičování dovedností žáků na pracovištích fyzických nebo právnických osob se provádí za vedení a dozoru podnikových Instruktorů. Podle § 14 Vyhlášky o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři (13/2005 Sb.) může jeden Instruktor vést nejvýše 6 žáků. Vyhláška se dále zabývá např. délkou vyučovacího dne (v prvním ročníku může praktické vyučování trvat nejvýše 6 hodin – po 60 minutách), dalšími časovými omezeními odborného výcviku, režimem přestávek a délkou minimálního odpočinku mezi směnami. Způsob výběru, přípravy (školení) a hodnocení (ověřování kvality práce) Instruktorů je klíčovou oblastí, protože na jejich kvalitě a motivaci bude z velké části záležet, zda spolupráce firmy se školou bude úspěšná, či nikoli. 

Materiálně-technické a personální podmínky pro realizaci odborné přípravy ve firmě 

Na žáky při praktickém vyučování v podniku se vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Rovněž odpovědnost za škodu způsobenou žákům při praktickém vyučování nebo naopak způsobenou žáky při praktickém vyučování se posuzuje podle obecně platných pracovněprávních předpisů. To platí i tehdy, aniž by mezi žákem a firmou, u níž praktické vyučování probíhá, existoval přímý pracovněprávní vztah. 

Minimální výši měsíční odměny za produktivní činnost pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin stanovuje školský zákon na 30 % minimální mzdy. Při jiné délce stanovené týdenní pracovní doby nebo v případě, že žák nevykonával produktivní činnost po dobu celého měsíce, se výše odměny za produktivní činnost úměrně upraví. Definici produktivní činnosti zpracovalo MŠMT.

Zaměstnavatelé si mohou od základu daně z příjmu odečíst některé náklady spojené s poskytováním odborného vzdělávání., viz. Tabulka výše. Přehled opatření v novele zákona o daních z příjmů. Tyto ušetřené prostředky lze využít např. na mzdy instruktorů a další potřebné výdaje. Vedle nákladů na poskytování motivačního příspěvku žákům ve výši až 5 000 Kč měsíčně je možné uplatnit odpočet nákladů na pořízení majetku zaměstnavatele pro účely odborného vzdělávání v rozsahu 50 a 110 % vstupní ceny majetku podle doby jeho využití žáky. Dále je možné odečíst výdaje na žákohodiny v rámci praktického vyučování (součin 200 Kč na 1 žáka a počtu hodin praktického vyučování ve firmě). Souhrnný materiál k problematice uplatňování odpočtu na podporu odborného vzdělávání od základu daně z příjmů společně zpracovala ministerstva financí, školství a průmyslu a obchodu – zde.

Mediální náborové aktivity 

Velký vliv na fungování spolupráce má zapojení firmy do náborových a mediálních činností školy. Partnerství firmy a školy bude funkční, vzbudíte-li mezi žáky (a jejich rodiči) zájem o vstup do nově koncipované odborné přípravy. Aby bylo možno získat dostatečný počet zájemců, je třeba jim dát o firemní nabídce vědět a výhody odborné přípravy právě u dané firmy jim adekvátně vysvětlit. Informační kampaň by měla zajistit plošnou informovanost o odborné přípravě ve firmě; náborové aktivity jsou pak zacílené na žáky příslušné střední školy (kteří do odborného výcviku ve firmě mohou vstoupit např. od druhého ročníku), a také na zájemce o vzdělávání na dané škole. Popis spolupráce na náborových aktivitách může být vhodnou součástí specifické/rámcové smlouvy o spolupráci se školou. 

Velký vliv na volbu školy a budoucí profese mají rodiče. Zajímavou cílovou skupinou jsou rodiče – zaměstnanci dané firmy, protože je lze snadno oslovit a sami mají zkušenost s prací ve firmě. Je také možné uspořádat informační akci pro výchovné a kariérové poradce ze základních škol, kteří mohou mít velký vliv na rozhodování žáků o budoucí střední škole.  

Je vhodné se včas a ve spolupráci s partnerskou střední školou připravit na kariérové a náborové akce. Burzy středních škol probíhají zpravidla v období října až prosince. Dny otevřených dveří škol se typicky konají v listopadu až lednu. Přihlášky na SŠ se posílají během února a přijímací zkoušky se konají v dubnu. 

Plán/projekt implementace 

Časové nároky na přípravu a zahájení praktického vyučování ve firmě a také na další případné formy spolupráce se školami jsou velmi individuální. Závisí především na zkušenostech podniku s předchozí spoluprací a konkrétních formách spolupráce.  

Ustavení funkčního partnerství se střední odbornou školou a návazný rozjezd praktického vyučování žáků ve firmě jsou jednoznačně záležitosti vyžadující dlouhodobou přípravu. Měly by být součástí strategického rozhodování firmy i proto, že příprava na praktické vyučování žáků ve firmě by se měla stát jedním z komplexních rozvojových projektů podniku.  

Nastavení takového projektu je vázáno na konkrétní požadavky např. na: 

  • včasné vyčlenění finančních prostředků pro zajištění prostorových kapacit, materiálně-technického zařízení a vybavení, personální kapacity a další požadavky s finančním dopadem (např. na stipendia žáků, dopravu žáků, odměny za produktivní práci apod.); 
  • vyčlenění funkce manažera spolupráce firmy se školami, s odpovědností za partnerství firmy se školami, úprava plánu lidských zdrojů ve spolupráci s personalistou, zajištění vzdělávání a informovanosti v dané oblasti;  
  • případné stavební úpravy a vybavení pracoviště praktického vyučování a jeho zázemí v souladu se všemi nároky (variantně ve více etapách: v takovém případě je potřeba přesně plánovat, které kompetence lze přenést do podnikového prostředí ihned a které v dalším školním roce); 
  • možnosti zahájení výuky podle společně zpracovaných tematických plánů odborného výcviku, popř. nových nebo přepracovaných školních vzdělávacích programů (podle nich se učí vždy počínaje 1. ročníkem). Orientační délka zavedení zcela nového ŠVP je zhruba 1 rok (drobné změny stávajícího ŠVP lze provádět dodatkem v průběhu studia); 
  • časové nároky na společné definování tematického plánu odborného výcviku podnikem a školou 
  • typické termíny konání kariérových a náborových akcí a přihlášek na SŠ. 

Při přípravě partnerství mezi firmou a školou je vhodné v úvodní fázi posoudit připravenost obou subjektů na budoucí spolupráci a zároveň posoudit soulad vzájemných očekávání a dořešit případné detaily vzájemné spolupráce. Pro tento účel je možné využít vstupní formulář pro zapojení firem (viz příloha č. 3A) a vstupní formulář pro zapojení škol (viz příloha 3B). 

Naplňování projektu partnerství je možno obecně chápat jako inovační proces, který by měl proto zahrnovat následující kritéria: 

  • Průběžné sledování funkčnosti spolupráce, zejména poskytování praktického vyučování u zaměstnavatele, komunikace slabých míst a problémů, zajištění nápravných opatření (např. formou pravidelných konzultací mezi zástupci spolupracující firmy a školy). 
  • Hodnocení kvality spolupráce, např. využitím upraveného nástroje QualiCarte (jeden z výstupů projektu MŠMT POSPOLU), ke stažení zde.
  • Návazné změny a úpravy podmínek partnerství a spolupráce. 

K přehlednému sledování jednotlivých kroků spolupráce v rámci jednoho či více partnerství lze využít formuláře Karty partnerství (viz Přílohu 4) a Semaforu partnerství (viz Přílohu 5). 

Další možné prvky spolupráce zaměstnavatele a školy nad rámec odborné přípravy v prostředí firmy 

Odborná příprava ve firemním prostředí se nejlépe uplatňuje v učňovském vzdělávání především z toho důvodu, že učební obory nabízejí nejvíce prostoru k přenosu praktického vyučování do firemního prostředí (učební obory a učební obory s maturitou). V případě maturitních oborů je rozsah praxe u zaměstnavatele výrazně menší a nelze u nich hovořit o uplatňování prvků duálního vzdělávání, kterým se model odborné přípravy v prostředí firmy inspiruje. Spolupráce firem a škol, zaměřená na odborné maturitní obory, proto musí být výrazně širší a postavená na převážně jiných formách, než je praktické vyučování ve firemním prostředí. 

Nicméně i spolupráce firem a škol v rámci učebních oborů může být doplněna dalšími prvky, jejichž vhodné uplatňování vede k odbornému rozvoji nejen žáků, ale i pedagogů a školy jako celku.  

Dohodnuté formy spolupráce je vhodné smluvně zajistit specifickou/rámcovou smlouvou o spolupráci firmy se školou, viz. kapitola výše: Specifická smlouva o spolupráci podniku a školy. 

Přehled dalších prvků spolupráce firmy a školy nad rámec odborného výcviku učňů v prostředí podniku (výčet aktivit není uzavřený): 

  • Úpravy školních vzdělávacích programů 

Firma se podílí na formulování obsahu a struktury školních vzdělávacích programů a jejich průběžných úpravách. Každý obor školy (učební i maturitní) je definován tímto dokumentem. Z pohledu zaměstnavatele jsou hlavními prvky ŠVP konkrétní cíle vzdělávání, délka, formy, obsah a časový plán vzdělávání a podíl zapojení podniku. 

  • Podnikový specialista (odborník z praxe) ve výuce teorie 

Firemní odborník-specialista se účastní školní výuky a v teoretických předmětech přenáší poznatky z praxe k žákům (zprostředkovaně i pedagogům). Firma může také pořádat vlastní odborné přednášky či exkurze pro žáky. 

  • Stáže pedagogů školy ve firmě 

Firma může nabídnout učitelům odborných i teoretických předmětů školy odbornou stáž na vybraných pracovištích ve firmě. Optimální rozsah stáže je v součtu do dvou týdnů v rámci školního roku, v závislosti na možnostech uvolnění učitelů v době tzv. vedlejších prázdnin (jarní, podzimní) nebo v průběhu závěrečných či maturitních zkoušek, pokud učitel není vázán povinností přítomnosti u nich. 

  • Účast na maturitních a závěrečných zkouškách 

Odborník z praxe je účastníkem profilových částí maturitní zkoušky a závěrečných zkoušek (v případě učebních oborů). 

  • Odborný rozvoj pedagogů školy 

Firma ve spolupráci se školou organizuje vzdělávací akce pro pedagogy (odborné přednášky, workshopy k novým technologiím, trendům v odvětví atp.), exkurze pedagogů v podniku. 

  • Poradní sbor školy 

Firma má svého zástupce v poradním sboru školy složeném ze zaměstnavatelů (pokud je takový poradní sbor ustaven), popř. ve školské radě. 

  • Koncepční záměry rozvoje školy 

Firma se podílí na koncepci rozvoje školy a ovlivňuje tak další směřování vzdělávacího zařízení. 

  • Finanční a materiální podpora školy 

Firma pomáhá škole finančně (dary, dotace) a/nebo materiálně (poskytuje vybavení učeben, stroje, software, spotřební materiál pro praktické vyučování). 

  • Stipendia pro žáky 

Ačkoliv dohody o poskytování motivačních příspěvků jsou záležitostí smluv firmy s jednotlivými žáky, může být tento bod rovněž součástí specifické/rámcové dohody firmy se školou, jako jedna z forem dlouhodobé spolupráce. Výši, rozsah a podmínky vyplácení motivačních příspěvků žákům stanovuje firma. 

  • Kariérové poradenství a PR 

Firma je zapojena do školních propagačních akcí, aktivit kariérového poradenství školy a do náborových aktivit. Příkladem může být spoluúčast zástupce zaměstnavatele na burzách středních škol, kariérových akcích pro žáky školy (pohovory nanečisto, stínování, mentoring atp.), rodiče žáků nebo pro výchovné poradce. 

  • Praxe studentů maturitních oborů  

Studenti maturitních oborů si i v současnosti často musí hledat praxi sami. Systematická spolupráce může spočívat v zajištění nabídky odborné praxe ve spolupracující firmě.  

  • Nabídka pracovních příležitosti pro žáky školy 

Firma nabízí krátkodobé pracovní příležitosti pro žáky školy v průběhu studia – typicky jako letní brigády. Pracovní příležitosti firma nabízí dle možnosti žákům učebních i maturitních oborů. Spolupráce v této oblasti by měla být založena na nabídce v souladu s oborem vzdělávání žáků, protože pak přispívá k jejich odbornému rozvoji během studia/odborné přípravy. Součástí spolupráce je i možnost pracovního uplatnění po řádném dokončení studia. Nabídka brigád i pro absolventy, kteří pokračují dále ve studiu, je osvědčený způsob udržení kontaktů s bývalými praktikanty. 

  • Praktické úkoly zaměstnavatele pro žáky školy 

Firma zajišťuje a organizuje zadávání projektových úloh a vyhlašování soutěží pro žáky spolupracujících středních odborných škol. 

  • Další profesní vzdělávání 

Spolupráce firmy se školou může vedle počátečního vzdělávání žáků probíhat i v oblasti dalšího vzdělávání. Nabízí se například možnost autorizace školy pro zkoušky z profesních kvalifikací využitelných firmou v rámci Národní soustavy kvalifikací a/nebo realizace příslušných vzdělávacích a rekvalifikačních kurzů.